BLOG #1 HOSTÝN
tAK JO,JE TADY PRVNÍ BLOG. Pustil jsem se do toho abych se podělil o to, co se mi honí hlavou,což někdy asi nebude úplně smysluplné čtení,ale musí to ven 🙂 .chci sem dávat fotky z volného času a PŘIDAT K TOMU PÁR SLOV. Jako první téma jsem si vybral výlet na Hostýn, který jsme podnikli s klukama z naší olomoucké fujiparty.
jelo se v neděli ráno klasicky od olomoucké tržnice. Večer před balím vše potřebné i nepotřebné. Do batohu házím své dvě fujiny x-T2 a x-T3, pevnou 16ku a pevnou 35ku, obě f 1.4, bez nich ani krok. Přibaluji i ty nepotřebné skla. 56ku, kterou jsem v ten den ani nevytáhl a 85ku Viltrox, se kterým jsem nakonec pár snímků pořídil. Mám ho krátce tak jsem ho chtěl prubnout (moc na tak dlouhé ohniska nefotím, ale někdy se hodí. v budoucnu mám v plánu na něj napsat snad i krátkou recenzi, je to fajn objektiv). Je neděle brzy ráno a já na sraz přijíždím vítězně jako první. po předchozích epizodách, kdy jsem zaspal, jsem si vážně potřeboval napravit reputaci. Tom přichází na místo jako druhý a jako poslední doráží Martin, který nás bere svým "Chevym", ať si připadáme trochu americky. Nutno podotknout, že má zpoždění. Nasedáme a odjíždíme směr Hostýn a jeho vrchy.
Záchytný bod je parkoviště v Bystřici p. Hostýnem, kde se má připojit další člen - Prokop. Zaparkovali jsme na úplně prázdném parkovišti a čekáme. Samozřejmě má zpoždění. 🙂 Tak čekáme, hledíme nahoru na ty malebné, zasněžené Hostýnské vrchy, kde už to vypadá,že je vážně zima. V tom někdo lenivý pronesl "to jako půjdeme do kopce ?". Nebudu jmenovat kdo, nejsem práskač, ale pravda, kopec to trochu byl o tom žádná.
najednou jako by se zpomalil čas. Ze zatáčky se vyřítila nadupaná Honda Civic. "Už je tady" ...s pedálem na podlaze ala rychle a zběsile si to najela na parkoviště kolem našich svěšených brad, Driftem obkroužila veškerou volnou zasněženou plochu. Jakmile ulehly poslední rozvířené vločky sněhu, stála už Honda u nás, otevírali se dveře a z nich vystoupil devatenáctiletý Vin Diesel ve žlutém pršiplášti - Prokop.
"Zdar vole" , "zdar" , "zdar vole"... Proběhla menší porada o tom, kterou cestou se vydáme nahoru. Nakonec ještě přejíždíme do vedlejší obce Slavkov pod Hostýnem o které nám Martin řekl jednu zajímavost. Vesnice byla stavěna do tvaru hákového kříže, jako pocta nacismu v době války.
zaparkovali jsme kousek nad obcí a vážně odsud lehký náznak hákového kříže jde vidět. Já ale nevidím nic. Hned chvíli po opuštění vozidel jsou slyšet první zvuky závěrek. Akorát Prokop si zapomněl kartu (nepříjemná situace). Nakonec měl Tom slitování a záložní kartu mu půjčil. Já ani Martin jsme tu odvahu neměli. Věděli jsme proč. Tom tu kartu dodnes nemá.
Vydáváme se vzhůru novým snímkům. Cestou do kopce padají obvyklá témata jako fotonews, mobily, fotky, absurdita jednoho prodavače fuji techniky apod. Já a Martin Prokopovi vysvětlujeme jak si má užívat jeho mládí a víc se věnovat holkám. Ale 10bit, Fps, střih, kamera a Witcher udělali svoje. 🙂 Drápeme se na první horizont, blbneme a smějeme se až nám dochází dech, asi z toho kopce. 🙂
Na prvním horizontu už je pěkný výhled a fotíme okolní krajinu. Hostýnské Vrchy.
Ale počkat ještě nejsme všichni, Tom se opozdil. 🙂
Po nafocení okolí se vydáváme dál směrem k bazilice, cestou fotím nějaké detaily.
Po chvíli přicházíme k bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Krom schodů a samotné baziliky mě zaujali okolní stánky. Všechno tedy fotím.
Nakonec si po tom výstupu dáváme menší občerstvení, je neděle a stánky prosperují. Dávám si svařák, kluci kafe a párky v rohlíku. Chvíli postáváme u stánku a jako správní neznabozi si ze všeho děláme srandu. Po chvíli už to raději balíme a odcházíme dál.
Obcházíme baziliku kolem hřbitova směrem k rozhledně, je zavřená.
Z časových důvodů jsme se rozhodli vrátit k autům. Po cestě je opět kopec srandy a padají i nějaké fotky. naštěstí jen fotky a né my. 🙂
Vraceli jsme se stejnou cestou, byl to slušný sešup. naštěstí sebou nikdo nešvihnul. Výlet hodnotím jako zdařený, byla sranda. Tak zase někdy.
