Blog #3
recenze objektivu Voigtlander 35mm f1.4
Tak je tady. Slibována recenze o objektivu, pro který jsem byl v Praze a psal jsem o tom v minulém blogu. S tím blogem obecně mi to nejde zrovna tak, jak jsem plánoval. Ne, že by nebylo o čem psát, ale s dítětem mi přibyly radosti, a tak už není moc času na "starosti" 🙂 Tolik k malému ospravedlnění.
Napsal jsem něco o mém nejnovějším přírustku do fotovýbavy - o objektivu Voigtlander 35mm F1.4. Není to však odborná recenze, kde bych zkoumal clonu po cloně a jejich ostrost v rozích na snímcích cihlové zdi. Na to nejsem zrovna technický typ. Jde spíš o osobní dojmy, jak mi sedí k Fuji, jeho plusy a mínusy apod. Pojďme na to.
Voigtlander na fuji - něco o redukcích
V dnešní době nepřeberného množství typů redukcí k bajonetům fotoaparátů, je už možné nasadit téměř cokoliv kamkoliv. Ať jsou to staré objektivy všemožných značek na nejnovější bezzrcadlové systémy nebo objektivy konkurenčních značek na tu vaši, téměř vše se už dá. Tohle řešení je většinou na úkor autofocusu pokud jim daný objektiv disponuje, a však na trhu jsou už i dražší redukce, které tento problém zvládají, dokonce jsou i takové, které dokáží ostřit i s manuálním objektivem. Některé také umožňují rozšířit ohnisko a zvýšit světelnost objektivu. Jak říkám, jde už téměř vše a dále se už tématikou redukcí zabývat nebudu.
stručně o objektivu
Voigtlander disponuje clonou F 1.4-16, 8mi členy v 6ti skupinách, má 10ti lamelovou clonu, minimální ostřící vzdálenost je 0,7m. Úhel záběru činí 63 stupňů (pro přístroje kinofilmové velikosti čipu, na fuji bude úhel záběru menší. 35mm je na fuji apsc snímači něco okolo 5Omm). Je to malý, celokovový, manuální objektiv původně rakouské značky, která po dlouhém procesu změn vlastníku nakonec skončila pod japonským výrobcem Cosina. O historii značky Voigtlander doporučuji něco vygooglit, má na kontě hned několik zajímavých prvenství již od roku 1756. Moje "sklo" disponuje bajonetem M na Leicu. K nasazení objektivu k moji Fujině jsem zvolil nejobyčejnější a nejlevnější adaptér "Kipon M to FX", takže s ním ostřím manuálně. Ono ostření s ním sice není žádný med, ale na typ focení, pro který byl pořízen, mi to vcelku vyhovuje. Mám ho především na portréty a takové to "moje focení".. krajiny, street, rodina. Na svatby nebo dynamičtější situace, kde si nemůžu dovolit zmeškat okamžik si objektiv netroufám použít a důvěřuji automatice 35ky od Fuji.
Tímto se dostávám k prvnímu neduhu objektivu a redukce samotné. První je ono zmiňované manuální ostření. Nynější bezzrcadlové foťáky jsou tuším snad už všechny vybaveny vychytávkou "Focus Peaking (FP)". Jde o funkci kdy se při manuálním ostření v hledáčku nebo na displeji barevně zvýrazní hrana na kterou objektiv ostří. Fajn věcička, která hezky ulehčí práci. Nicméně jsem po několika focení zjistil, že s mým setem objektivu + redukce není "FP" úplně přesný, funguje, ale ne dobře. Pár fotek to zkazilo, viz foto vedle kde jsem ostřil na osobu.
Dále jsem vypozoroval, že nefunguje funkce automatického přiblížení při otočení ostřícího prstence, která u fuji objektivů funguje. Ostření jsem vyřešil tak, že se nepřepínám ani do manualního režimu, kde jsou tyhle funkce nastavené, ale namáčknutím zadního rolleru si přiblížím místo kam ostřím, zaostřím a je to. Důležité je zmínit, že objektiv nedisponuje žádnou elektronikou a ani redukce není vybavená žádnýmy kontakty, tudíž mezi tělem a objektivem nedochází k žádné komunikaci. Zmíněné disfunkce se tímto tedy vysvětlují. Dále je s tím spjata absence exif dat co se clony týče a to mi chybí mnohem víc. Při postprocesu tedy nemám tucha na jakou clonu je fotka focená, takže musím brouzdat v paměti.
Ovšem největším mínusem na objektivu, což je samozřejmě individuální, je pro mě ostřící páčka namísto ostřícího kroužku. Při klasickém focení jsem si už zvyknul, ale při otočení fotoaparátu do svislé polohy chvíli tápu než ji nahmatám. Je to zdlouhavé a otravné, ale život není peříčko. 🙂
Další vada-vlastnost objektivu spočívá ve značné aberaci při cloně F1.4 a více kontrastnějších scénách. Nicméně to je neduh většiny objektivů a není to nic fatálního. Když člověk ví kde ji hledat nebo ho přímo trefí do očí, tak lze aberaci na pár kliků odstranit.
Co se vad týče, je to asi vše co jsem vypozoroval. Samozřejmě by někdo mohl najít další věci, já jen zmiňuji ty co vadí mně. Což mě přivádí k tomu že to asi nemusí být ani "vady", ale jen prostě věci co mi vadí. Dává to smysl..? 🙂
Takže proč tahle "35ka", co je na něm dobrého?
Proč jsem tuhle "35ku" od Voigtlandera pořídil když mám Fujinon 35mm?
Ohnisko 35mm, což je ekvivalent 5Oky pro crop snímač na portréty celkově používám rád a chtěl jsem je oživit něčím jiným. Objektiv má díky 10ti lamelové cloně příjemný měkký bokeh respektive hloubku ostrosti. Dále se mi líbí jak se chová v protisvětle. Tvoří pěkné "hvězdičky" a odlesky-takzvané "Lens flares". Níže přikládám pár vzorků k nahlédnutí.
Úplně první procházkový test za nižšího světla a tudíž nížších clonových čísel. Vzpomínám si, že nad F2 jsem nešel.
Na lampách můžete vidět jak objektiv hvezdičkuje.
Zde na fotce přítelkyně ze zadu je vidět odlesk od lampy z boku.
Zde už další procházkový test za lepšího osvětlení, kdy už se fotilo na větší clonové číslo.
ještě bych se rád vrátil ke zmiňovaným odleskům. Ty vznikají nejlépe když je zdroj světla z boku a objektiv na plně otevřenou clonu. Tahle vlastnost mě na objektivu zaujala nejvíce. Nicméně to chce dál trénovat, aby to bylo v rámci snesitelnosti, dá se to totiž lehce přehnat, viz. foto vedle.
Závěrem přidávám různé snímky pořízené během asi 9ti měsíců v různých situacích.
